Červená řepa

Červená řepa je známá jako prostředek k posílení imunitního systému a možná i bohatá zásobárna přírodních látek bránících vzniku rakoviny. Zatím se ovšem nepodařilo prokázat, že by řepa - jak tvrdí dlouholetá středoevropská tradice lidového léčitelství - dokázala rakovinu léčit.
Listy této rostliny jsou jedlé a obsahují beta-karoten, vápník a železo. Upravují se stejně jako špenát. Ve starověkých civilizacích se běžně jedly jenom listy; kořen řepy se užíval výhradně k léčebným účelům, například proti bolestem hlavy nebo zubů.
Dnes se jí obvykle jen kořen, a to syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný. Řepa má ze všech druhů zeleniny snad nejvyšší obsah cukru - ve stogramové porci je ho přibližně lžička. Druhově je červená řepa příbuzná s řepou cukrovou, kterou se původně krmil dobytek, ale dnes se pěstuje kvůli sacharóze.
Je zvláštní, že i naložená řepa si poměrně věrně zachovává chuť a konzistenci, nálev jí jen dodává na pikantnosti. Konzervování ovšem snižuje obsah veškerých živin - jak vitaminů, tak minerálních látek.
Z hlediska výživy je čerstvě uvařená řepa stejně dobrým, ne-li lepším zdrojem živin než syrová. Obsahuje dokonce vyšší hladinu většiny minerálních látek, zejména draslíku, který upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a napomáhá správné činnosti nervové soustavy. Zachovává se i dostatek většiny vitaminů včetně vitaminu C a dochází pouze k nepatrnému úbytku kyseliny listové. Někdo si syrovou řepu strouhá do salátu, ale většina lidí dává přednost vařené.
Při vaření z řepy vytéká šťáva obsahující výrazně červené barvivo betakyanin a zanechává na nádobí skvrny; tomu předejdeme, budeme-li řepu vařit neoloupanou. Pro průmyslové účely se betakyanin získaný z červené řepy používá k výrobě barviva zvaného z celkem pochopitelných důvodů červeň řepná. V potravinářství se jím barví celá řada výrobků včetně zmrzliny, lékořice, karbanátků a polévky z hovězí oháňky.