Škrob, neboli amylum, je makromolekulární látka (přesněji směs polysacharidů glukanů) syntetizovaný rostlinami. Škrob je bílý prášek bez chutě a vůně, je nerozpustný ve studené vodě. Škrob je konečným produktem fotosyntézy rostlin.
Škrob patří mezi nejdůležitější polysacharidy, ukládá se procesem asimilací v zásobních orgánech rostlin (semenech nebo hlízách brambor, kukuřice, pšenice, rýže) ve formě škrobových zrn. Bohaté na škrob jsou zejména brambory, banány, obilniny a tapioka, podle surovin ze kterých se škrob vyrábí, rozlišujeme škrob bramborový, kukuřičný, pšeničný, rýžový atd. Získávání škrobu je mechanické, surovina je rozdrcena a škrob je získáván vypíráním. Škrob nachází využití v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a apretur a pro výrobu škrobových derivátů.
Bramborový škrob se v potravinářství používá jako zahušťovadlo a plnidlo, náhrada tuků, nosič vonných látek, stabilizátor emulzí a látka poutající vodu. Bramborový škrob lze najít i ve studené kuchyni, během výroby omáček, instantních směsí a v mlékárenských výrobcích.
V technických odvětvích se bramborový škrob uplatňuje jako základní pojící složka tekutých škrobových lepidel. Dále je možné využít škrob pro šlichtování osnov pro zvýšení pevnosti osnovních nití před tkaním, nebo jako zahušťovadlo směsí na vodní i jiné bázi.
Pšeničný škrob se nejčastěji využívá v potravinářství nebo v papírenství. Vyrábí se i chemicky modifikované pšeničné škroby, které jsou využitelné v potravinářství jako stabilizátory a v papírenství či ve stavebním průmyslu.